SURREALISMUS

SURREALISMUS

Jde o kulturní hnutí a zároveň poslední velký -ismus, které se zrodilo na počátku roku 1920 ve Francii. Surrealismus je umělecký směr, ale také životní styl, jehož podstatou je osvobození mysli a zdůraznění podvědomí. Za zakladete se považuje francouzský básník, prozaik a esejista André Breton (19. 12. 1896 – 28. 9. 1966). Směr je stále aktivní, ačkoliv se již od původních myšlenek značně vzdálil.

V surrealistických dílech se objevují momenty překvapení, nečekaná přirovnání a nelogické výroky. Přesto spousta surrealistických umělců a spisovatelů považuje svá díla za výraz filozofického hnutí a hlavně artefakty. Vůdce André Breton neskrýval vyjádření, že jde především o revoluční hnutí.

Surrealismus navázal na dadaistické aktivity během první světové války a nejvýznamnějším centrem hnutí byla Paříž. Po roce 1920 se pak rozšířil po celém světě. Měl vliv na výtvarné umění, literaturu, film i hudbu v mnoha zemích různých jazyků, politických myšlenek, filozofií a společenských teorií.

Jako první použil slovo SURREALISMUS francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou: „Prsy Thirésiovy“, která se odehrává v jakési absolutní realitě – surrealitě (vychází z francouzského slova – nad).

Slon Celebes (1921) Max Ernst

ZALOŽENÍ HNUTÍ

První světová válka rozehnala spisovatele a umělce, kteří měli základnu v Paříži a spousta z nich se v mezidobí přidala k Dadaismu, protože věřili, že konflikt, který zapříčinil světu příchod války, spočíval v nadměrném racionálním uvažování a buržoazních hodnotách. Dadaisté protestovali anti-uměleckými shromážděními, představeními, spisy a uměleckými díly. Činnost Dadaismu pokračovala i po válce a po návratu do Paříže.

André Breton studoval medicínu a psychiatrii. Jeho studia přerušila válka, během níž sloužil v nemocnici na neurologii, kde pracoval s vojáky, kteří trpěli post- traumatickým šokem po postřelení. Breton využíval psychoanalytické metody rakouského lékaře a psychiatra židovského původu Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy. Zde se Breton setkává s mladým spisovatelem Jacquesem Vaché, jehož bral jako duchovního syna spisovatele a zakladatele patafyziky Alfreda Jarryho. Mladého spisovatele obdivoval za jeho anti-společenský postoj a opovržení založené uměleckou tradicí. Později Breton napsal: „Do literatury jsem byl úspěšně přijat Rimbaudem, Jarrym a Apollinairem, Nouveauem a Lautréamontem, ale nejvíce dlužím Jacquesovi Vachému.

Po návratu do Paříže se i Breton přidal k Dadaismu a spolu s Louisem Aragonem a Philippem Soupaltem založil literární deník „Littérature“. Začli experimentovat s automatickým psaním – spontánně psát bez kontrolování svých myšlenek – díla pak publikovali, stejně jako záznamy snů, ve svém magazínu. Breton se Soupaultem se do automatismu ponořili více a napsali „Magnetická pole“ (1920).

Jak v psaní pokračovali, přitáhli k sobě více umělců a spisovatelů, kteří věřili, že Automatismus byla lepší taktika ve snaze o společenskou změnu než Dadaistický útok na převládající hodnoty. Ke skupině se postupně přidali: Paul Éluard, Benjamin Péret, René Crevel, Robert Desnos, Jacques Baron, Max Morise, Pierre Naville, Roger Vitrac, Gala Éluard, Max Ernst, Salvador Dalí, Man Ray, Hans Arp, Georges Malkine, Michel Leiris, Georges Limbour, Antonín Artaud, Raymond Queneay, André Masson, Joan Miró, Marcel Duchamp, Jacques Prévert and Yves Tanguy.

Obálka prvního výtisku "LA RÉVOLUTION SURRÉALISTE" prosinec 1924